Rozdíly mezi single, double a skupinovým cestováním

Po posledních zážitcích z pracovního tripu po Bali s cca 15 českými „polonomády“ jsem si doplnil předposlední zkušenost (chybí ještě cestování s vlastní rodinou), tedy co se týče stylu cestování. V Thajsku, Austrálii, USA i Japonsku jsem byl sám. Na Islandu s partnerem ve firmě a na Ibize, v Anglii a ve Skotsku s přítelkyní. Všechno to byly pravé cestovatelské tripy, žádné válecí dovolenky u moře. 🙂

Cestování single

Tento způsob cestování jsem si velice oblíbil. Působí jako taková duševní očista a člověk má možnost hodně věcí promyslet a po většinu času je pouze sám. Je to styl cestování, který nejspíš nebude sedět lidem, kteří neustále vyhledávají společnost a jsou spíše extroverti. Naopak pro introvertní lidi, kteří se společnosti spíše straní, je to doslova „must try” zkušenost.

Při cestování single se na nikoho nemůžete spolehnout, vše máte ve vlastních rukou, vše je mnohem rychlejší, na nikoho se nečeká. Při single cestování se mi zdá, že také mnohem jednodušeji proniknete do lokální komunity a kultury. Troufnu si tvrdit, že také snáz pochytíte více věcí (sledujete spíše okolí) a lépe naposloucháte jazyku. Na druhou stranu, jakmile se cokoliv pokazí; ztratíte kartu / nemáte peníze / otrávíte se jídlem / něco, nemáte se na koho obrátit. Takže to není pro třasořitky. 🙂 Občas také pociťujete stavy samoty a smutku. Další nevýhodou jsou vyšší náklady na bydlení v hotelech (bývá obvykle platba za celý pokoj) a dopravní prostředky (sharing auta je levnější).

Double cestování

Tento druh cestování je trošku pomalejší než single cestování. Musíte se ohlížet na druhého člověka, už nekopete jen sám za sebe. Na druhou stranu se na něj můžete obrátit a může se vám dostat pomoci. Pronikání do cizí kultury je složitější, protože obvykle komunikujete hlavně s druhou osobou a nemáte moc důvodů vyhledávat jinou společnost. Také se mi zdá, že ostatní/lokálové už vás neoslovují tak často, protože vidí, že máte pomocnou ruku. Při tomto stylu cestování už nepociťujete tolik samoty a smutku, ale nemáte ani tolik volného času sami pro sebe. Nemůžete si odpočinout a více se zrelaxovat. Náklady na bydlení a auto se dělí 2, takže výrazně ušetříte.

Skupinové cestování

Velmi pomalý způsob cestování. Musíte se hodně zklidnit a naladit na skupinu – to abyste nezešíleli. Neustále se na něco nebo někoho čeká. Pro skupinu je složitější cokoli vyřídit. Od bydlení, dopravních prostředků, přes nalezení vhodné restaurace pro hodně lidí. Také jste snazším terčem pro podvodníčky, kteří se vás snaží jako jednoduše rozpoznatelné turisty okrást. Při cestování ve skupině žijete trošku v bublině, vytvoříte si v jiné zemi takový vlastní mikrosvět/ekosystém. Může vám dokonce přijít, že jste stále v ČR (když jste mezi mnoha krajany).

Čas pro sebe a sebepoznání téměř neexistuje. Na druhou stranu zde ani není čas pro samotu nebo nudu. Pořád se něco děje a čas plyne velice rychle. Pokud lidi ve skupince znáte, můžete se s nimi ještě mnohem lépe poznat a prohloubit vztahy. Snadno podrobně proberete pracovní i osobní záležitosti, a můžete také přejít na tzv. zombie mód, kdy se necháte unášet tím, co vymyslí skupinový kápo, a sami nemusíte o ničem rozhodovat.

Ideální pro lenochy a lidi, kteří rádi vyhledávají společnost. 🙂 Někdy se vám stane, že se kolektivní kápo nenajde a lidi ve skupině delegují svoje problémy na někoho, kdo vlastně neexistuje. Pak vznikají různé vtipné až bizarní situace. Někdy se vám také může zdát, že s kápem ve skupince nesouhlasíte. Když někam kolektivně cestujete, chce to mít pevné nervy a otevřenou mysl, raději nevyhledávat konflikty, pokud tedy chcete zabránit vzniku ponorkové nemoci.

Každý druh cestování má zkrátka svá pro a proti. Je skvělé si je vyzkoušet opravdu všechna a udělat si objektivní zhodnocení.

Jaké máte zkušenosti vy a který typ vám vyhovuje nejvíce?

 

3 thoughts on “Rozdíly mezi single, double a skupinovým cestováním

  1. Zdarec, single cestování jsem nikdy nezkoušel, takže to je pro mě trochu výzva, i když extrovert určitě nějsem 🙂

    Double cestování s přítelkyní ale vnímám celkem podobně jako single, akorát to víc stojí 😀 Naproti tomu double cestování s kámošem jsem zkoušel a je to docela dobrý. Poznal jsem hodně toho kámoše a přitom jsme se i hodně družili s ostatními cestovateli a místními. Ale samozřejmě záleží, jestli je to pecivál nebo cestovatel.

    Skupinovka – super, když se jezdí autem a stanuje, to naopak dost věcí zrychlí. Jeden vaří, druhý staví stan, třetí študuje mapu, čtvrtý shání dřevo na oheň, … Ale jinak jak říkáš, když se nikdo neujme role náčelníka, tak je pak ta skupina úplně chromá.

    • Právě že extrover při single být nemusíš:). S přítelkyní je to rozhodně úplně jiné než single, uvidíš…
      Tak tak určitě může být při jiném typu cestování (takové to kempingové pod stan) naprosto jiné od toho co jsem zažil já.

  2. Singl je fajn, ale smutek opravdu přichází, ohromný pocit svobody také. Je zde čas vyřešit spoustu osobních bitev. Doporučuji. Skupina je taky fajn máte-li velitele, nemusíte řešit program a můžete ho klidně bojkotovat. Dva jsou fajn, musí se shodnout, ale to není problém pokud cestujete s osobou se stejnou krevní skupinou 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *